Martin Bohatý

Především tu mám poznámku sám pro sebe. Moje největší přečtená knížka v životě!

Je to pro mě kniha, kterou jsem přečetl před tím, než jsem viděl filmové zpracování, což mě velice lákalo, ale dříve se mi to nikdy nepovedlo. Představivost byla neovlivněna, což můj zážitek prohloubilo.

Děj knihy byl pro mě neustále napínavý a často se mi stávalo, že jsem nemohl přestat číst, dokud jsem nedočetl danou kapitolu. Žánr jsem začal číst jako nový a nevěřil jsem, že by mě mohl obzvlášť bavit, právě kvůli tomu, co už jsem o duně slyšel v minulosti. Postavy jsou neskutečně Vyladěné a každá má svoji jasnou charakteristiku a chování. V pasážích, kde Paul s matkou utíkají před smrtí jsem měl pocit, jako bych utíkal s nimi. Zároveň autor se nebojí zabít i oblíbené nebo důležité postavy, což mě někdy i překvapilo. A comeback postav, o kterých jsem si myslel, že už nikdy neuvidím mě zase dostal do pozice, že jsem nedokázal předvídat příběh, což mě neskutečně při čtení naplňuje. Prostředí v knize jsou dech beroucí.

Myslím si, že i když se o filmu mluví jako o velice povedeném díle, tak nemůže být lepší. Ale je to jen pocit, který si nesu čerstvě po dočtení.

Na začátek jsem si přelouskal přílohu “terminologie impéria”, což bych asi doporučil i novým čtenářům série, protože jsem pak věděl o čem se mluví, a když jsem si nemohl vzpomenout, jen jsem si dolistoval a osvěžil paměť.

Verze, kterou jsem četl mi ještě pomáhala se dostat do knihy svojí vůní. Asi už navždycky tuto vůní knihy budu mít spojenou s Arrakisem, protože mi to fakt hodně připomíná. Skoro bych řekl, že to bylo záměrem.

Jelikož ještě nemám moc zkušeností s žánrem, určitě se chci někdy vrátit k tomuto dílu a pokračování rozhodně nebudu dlouho odkládat. Ale teď jsem si říkal, že bych mohl zabrousit do části knihovny otce sci-fi, abych měl trochu další porovnání. Žánr mě rozhodně velice baví!

Hodnocení: 9/10★

Jsem na sebe pyšný, že jsem to dotáhl do konce v tak působivém čase, už po druhé v životě.
Každopádně jsem si vůbec nepamatoval spoustu věci, které se stali. Měl jsme na paměti už dříve zmiňovanou část u sklenáře, která je moje oblíbená, ale co se dělo dál, jako by se nestalo. Čekal jsem odpovědi na některé z otázek a ty přišli. A přišlo také uvědomění, že tady jsem začal přemýšlet o Caminu.
Kniha mi z minulosti zanechala v hlavě pocit, který mě donutil si ji znovu přečíst, ale vlastně taky nechápu proč?

Hodnocení: 7/10★

Knihu jsem chtěl přečíst, protože jsem to flákal k maturitě. Každopádně naštěstí jsem si ji nevytáhl a její čas přišel právě teď.
Vlastně jsem vůbec nevěděl do čeho jdu. Možná je to kvůli tomu, že ještě jsem spíš čtenář začátečník, ale neskutečně moc mě baví objevovat tento svět (svět knih), ač to může působit divně ve svých skoro 30 letech.

Kniha na mě působila dosti vesnickým nádechem, což asi ve skutečnosti je. Každopádně postupem jsem přemýšlel o tom, co je vlastně smyslem. Přiznám se, že jsem na to došel až po titulcích, ale přece jen došel a okolnosti kolem knihy jsou zde na správném místě.
Myslím si, že pan Gogol musel mít velmi velké odhodlání, že vydal knihu, která způsobila ve společnosti takový rozruch, za což má můj respekt. Asi si ani nedokážu představit, jaké to bylo.
Co se týče děje, líbí se mi charaktery postav, se kterými sice absolutně nesympatizuji, protože se mi jejich přístup nezamlouvá, každopádně možná je na místě si uvědomit, že to tak bylo standardem.
Fascinuje mě, jak může být společnost tak orientovaná pro svůj prospěch a být tak povrchní jen aby se zavděčila ostatním. Je to fakt až fascinující, co lidí pro moc a peníze jsou schopni.

Nedokážu si představit, jaké to muselo být pro lidi, kteří se systémem nesouhlasili. A už kvůli tomu jsem vděčný v jaké době dnes žijeme. Podle mého názoru v té nejlepší, ve které jsme mohli.

Hodnocení: 6/10★

Krysař mě zaujal už v minulosti, jelikož to byla moje jedna z pěti na maturitu. Zajímalo mě, jak se změní pohled na dílo po letech, kdy jsem se někam posunul.

Děj mě ze začátku moc nebavil tak jak jsem si pamatoval z dřívějška. Každopádně jsem do knihy pronikl a začala předávat svoji hodnotu vlastně až ke konci. Přemýšlel jsem nad tím, co je smyslem předat a přišel na to až na konci, kde jsem našel pro mě tentokrát myšlenku celé knihy.

Kniha se mi zprvu četla velice těžko kvůli stylu psaní, ale v čase jsem si zvykl a možná to byl okamžik, kdy jsem právě uviděl ty věci na pozadí. Vztah Krysaře a Agnes je vlastně z mého pohledu dost podobný jako vztahy v dnešní době, které mají podobné zasazení. Působí autenticky a charaktery jsou zde podle mého na jedničku. Ale i přes to všechno i vztahy někdy mohou přinést do života lidí nové zážitky. Každopádně nás také mohou ovlivňovat a někdy až tak jako se to stálo právě v Krysařovi. Je to dobře nebo špatně? Nechal bych to na každém.

To co si odnáším jako myšlenku já, je citace z knihy: “Je zbytečno odcházet, chceme-li se vrátit.”
Velice hluboká myšlenka, která mě podporuje v mém přesvědčení, že lidé by vztahy, ať jsou jakékoli ,měli brát více vážně. Budovat je a přemýšlet co mohou přinést a co mohou ovlivnit.
Vždy to není jednoduché, ale každý se může třeba poohlédnout přes ramen až zase něco nebude jak by si přál a poučit se z vlastních chyb. Potom bude vždy rozhodně o kousek lepším člověkem a to je ta správná cesta!

Hodnocení: 8/10★

Moje první setkání s knihou od Patrika Hartla.

Kniha od Patrika mě zaujala svým názvem, obalem a taky tím, že jsem chtěl zjistit, jak vlastně píše – a to hlavně poté, co jsem ho viděl ve Stardance. Jeho osobnost mi je velice sympatická a jeho smích je jedním z pojítek s mojí vlastní osobností, a proto jsem se pustil do jeho knihy.

Děj je ze začátku mile překvapil, ale rozhodně se nedá říct, že to tak bylo po celou dobu. Musím přiznat, že zhruba od poloviny mě kniha začala nudit. Ne že by se nic nedělo – děj se sice vyvíjel, ale postavy v něm rozhodně ne. Byly určitě uvěřitelné, ale jejich příběhy mi přišly až moc nepředstavitelné, a právě proto jsem začal upadat do odkládání čtení.

Neřekl bych, že kniha byla úplně nudná nebo že bych si z ní nic neodnesl. Právě naopak – byl jsem překvapený, jak perverzní může kniha být. A jelikož jsem si předem nezjišťoval, jakou tvorbu od Patrika vlastně zkouším, byla to pro mě zajímavá zkušenost. Představit si, že by někdo přemýšlel tak jako postavy v knize, pro mě bylo nepředstavitelné. Ale aspoň jsem nahlédl do představ, které můžou napadat ostatní kolem mě.

Jako odpočinková četba, u které neočekávám žádné velké nadšení a nepotřebuju rozvinuté příběhy a vyvíjející se postavy, byl “Malý pražský erotikon” fajn. I proto jsem se ke knize vrátil a dočetl ji – abych mohl hodnotit a necítil se špatně, že jsem ji nedokončil.

Každopádně si myslím, že se jedná o těsně průměrnou knihu. Určitě zkusím od Patrika ještě nějakou, ale dám tomu čas. Nejsem bůhvíjak rychlý čtenář a tahle kniha mi zabrala dost času. Kdyby byla kratší, možná bych ji zvládl dočíst v jednom čtecím období.

Hodnocení: 5/10★