v
Nejdříve podotknu, že jsem poslouchala čtenou verzi na webu ČRO, a že bych dílo ocenila více, kdybych si ho přečetla sama.
Vančura mistrně ovládá češtinu k účelu budování atmosféry. To je zdaleka největší přednost knihy, ale jsou momenty, kdy příliš tlačí na pilu a květnatý jazyk přejde v dotěrnost.
V samotném příběhu a postavách jsem se ze začátku často ztrácela (ale domnívám se, že při čtení namísto poslouchání by to nebylo tak časté). Nedá se říct, že by na mě některá z postav udělala dojem a nebo že bych někomu fandila. Samotný příběh asi také brzo částečně zapomenu, ale na oplátku musím uznat, že po dobu vyprávění nebyl nudný a předvídatelný.
Nejdříve podotknu, že jsem poslouchala čtenou verzi na webu ČRO, a že bych dílo ocenila více, kdybych si ho přečetla sama.
Vančura mistrně ovládá češtinu k účelu budování atmosféry. To je zdaleka největší přednost knihy, ale jsou momenty, kdy příliš tlačí na pilu a květnatý jazyk přejde v dotěrnost.
V samotném příběhu a postavách jsem se ze začátku často ztrácela (ale domnívám se, že při čtení namísto poslouchání by to nebylo tak časté). Nedá se říct, že by na mě některá z postav udělala dojem a nebo že bych někomu fandila. Samotný příběh asi také brzo částečně zapomenu, ale na oplátku musím uznat, že po dobu vyprávění nebyl nudný a předvídatelný.