Černooká

Uuuf. Tohle není dobrá kniha.

Jediná postava není sympatická, snad kromě Adama, se kterým jsem musela soucítit že má všeho dost a občas sestry Emy. Nejlepší kamarádka je naprosto protivná a nerespektuje, že Viktorie nechce trajdat po rande (a pak se “obává o její orientaci” (55))

S hlavní postavou je hrozně těžký soucítit - možná ze začátku to jde, ale když vlastně celou knihu nedojde k posunu a čtenářstvo jenom sleduje, jak všechny od sebe odstrkuje, tak je to sice realistický, ale jako knižní zážitek maximálně frustrující. Její vnitřní pochody se v podstatě také jenom opakují. Taky mi přišlo trochu cringe jak její jediná charakteristika kromě jejich problémů bylo, že je #notlikeothergirls tim nejvíc stereotypním způsobem a i Adam říká že proto se mu líbí. Yikes. Vztah s Adamem jde z 0 (“nikdy mě kluci nezajímali fuj nechci na rande”) na 100 (“ale on je krásnej a skvělej”). A taky je v knize naznačeno že láska vás vyléčí z depresí (“Od té doby co jsem zamilovaná zmizely i deprese” (82) “Milovala jsem intenzivně. Ta láska mě léčila.” (186)) což prostě není pravda.

Černooká figurující v názvu hraje v příběhu důležitou roli hlavně v přibližné poslední čtvrtině. Dialogy působí hrozně nepřirozeně, jak mezi teenagery, tak z úst doktorstva. Největší bizar formulace bylo “Jako kůň ve stáji stojím ve sprchovém koutě” (43). Ty dvě hvězdičky jsou za to, že místy je vyzobrazeni deprese přesný (špatný spánek, málo energie, všechno se zdá k ničemu, pocit viny), ale repetitivnost, špatně postavy a podprůměrné psaní a pár dalších problematických věcí prostě na víc nedosáhnou. Hledání po dobrým českým autorstvu pokračuje.