Moc přítomného okamžiku

tuto knihu jsem si koupila za peníze, takže jsem se jí citila povinna dočíst
uf.

Tolle zatracuje všechno - čas, mysl, emoční tělo, emoce, které přirovnává k parazitům a nabádá vás abyste zůstali v přítomném okamžiku. Přítomný okamžik a koncept mindfulness a nelpění na myšlenkách je cool, ale všechno to jde do kytek když přijde na zmatené a hlavně totál brutal egoistické podání ve stylu “já vím všechno, vy nic, vlastně to ani chápat nemůžete, a já vás vlastně nic neučím, skrze tuto knihu k vám promlouvá vaše vědomí, vy chátro. ale když se neosvítíte jako já, jste špína.”

Kromě toho, že se hrozně opakuje, tak si taky neustále protiřečí. Zatracuje koncept času, budoucnosti a minulosti, ale “asi cítíte emoci z minulosti.” Emoce jsou paraziti ale “Naslouchejte svým emocím, oni vás navedou.” “Abyste se zbavili negativních emocí, musíte žít v přítomnosti. A abyste žili v přítomnosti, musíte se zbavit negativních emocí.”

Korunu tomu dává když čtenáři sdělí že je narozdíl od autora (který je osvícený) “Nechci vás osobně urážet, ale nejste snad součástí lidstva, které jen ve dvacátem století avraždilo 100 milionů členů vlastního druhu?” kámo, ty taky. a tohle ukazování prsten na všechny ty smrtelníky, co všechno ničí svojí negativitou jede celou knihou, samozřejmě zatímco se autor od nich distancuje, protože už je dál.

přičteno k tomu přirovnávání antidepresiv k alkoholu a narkotikům a varování před “šílenstvím,” ať už tím myslí cokoliv. a prosím, pověz mi, cishet muži, jak ženy moc lpí na tom, že žijou v mocensky nebalancovaný společnosti a kdyby se na to vykašlaly tak by neměly menstruační křeče neasi.

považuju sama sebe za někoho, kdo je v porovnání s průměrným joudou dost ezo, ale tohle bylo moc i na mě.

s tím posláním, co tam někde v podstatě je, souhlasím, ale autor to totálně zabíjí.